Beton je ideální stavební materiál.
Je to živý tvor, kterého je možné přizpůsobit jakékoliv formě, jakékoliv potřebě, jakémukoliv napětí.

Pier Luigi Nervi

O katedře

[rozpracováno]

Výuka

[rozpracováno]

Pomůcky

[rozpracováno]

Závěrečné práce

[rozpracovano]

Akreditovaná laboratoř

Výzkum

[rozpracovano]

Doktorandi

[rozpracováno]

Zaměstnanci

[rozpracovano]

Akce katedry
a soutěže

Spolupráce

[neaktivní]

Charakteristika katedry betonových a zděných konstrukcí

Katedra zajišťuje výuku v oboru betonových a zděných konstrukcí bytových, občanských, průmyslových a inženýrských staveb a silničních a železničních mostů v bakalářských a magisterských programech. Katedra klade důraz na výuku v doktorských studijních programech a také připravuje kurzy celoživotního vzdělávání.

Pracovníci katedry se zabývají teoretickým a experimentálním výzkumem v oblasti ověřování chování betonových a zděných konstrukcí, výzkumem kompozitních materiálů na bázi cementu, vláknobetonů, vlastností betonu v raném stádiu, vyztuženého zdiva a předpjatých betonových konstrukcí, navrhování na účinky požáru a aplikacemi výsledků výzkumu v metodách praktického navrhování. Laboratoř katedry slouží pro potřeby výuky a vědeckovýzkumných úkolů a k řešení konkrétních zadání pro praxi.

Důležitou součástí činnosti katedry je i zpracování znaleckých posudků a expertiz.

Vedení katedry

Vedoucí katedry

prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc.

Zástupci vedoucího katedry

doc. Ing. Petr Štemberk, Ph.D.

doc. Ing. Jitka Vašková, CSc.

Tajemník

Ing. Iva Broukalová, Ph.D.

Sekretářka

Marcela Ježková

Historie katedry

Betonové konstrukce a mosty mají na Českém vysokém učení technickém (založeném roku 1707) dlouholetou tradici. Počátky výuky betonových konstrukcí v Českých zemích spadají do počátku minulého století.

V roce 1909 byl František Klokner (1872 - 1960), tehdy profesor průmyslové školy v Plzni, jmenován profesorem statiky stavebních konstrukcí, staveb ze železového betonu a železových staveb pozemních na c.k. České vysoké škole Technické v Praze. Profesor Klokner správně rozpoznal, že výzkum v oboru železobetonových konstrukcí nelze zakládat jen na teoretických úvahách nýbrž, že je nutné tyto úvahy doplnit experimentálním výzkumem a zkouškami. Proto v roce 1920 založil Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (dnešní Kloknerův ústav ČVUT v Praze). Ten byl v své době jeden z největších a nejlépe vybavených ústavů tohoto druhu ve střední Evropě. Profesor Klokner je proto právem považován nejen za zakladatele české betonářské školy, ale i za zakladatele českého zkušebnictví a experimentální měření v oboru stavebních hmot a konstrukcí.

Po první světové válce, v roce 1920, došlo ve škole k organizačním změnám. Škola dostala dodnes užívaný název České vysoké učení technické a zahrnovala sedm fakult. Problematika betonových konstrukcí a mostů byla v té době vyučována jednak na Vysoké škole inženýrského stavitelství (VŠIS), kde se jí, na Ústavu statiky stavebních konstrukcí a železobetonových a železných staveb pozemních, zabývali profesoři František Klokner, Stanislav Bechyně a Bedřich Hacar, a jednak na Vysoké škole pozemního stavitelství (VŠPS), kde ji, na Ústavu stavební mechaniky a železobetonových konstrukcí, vyučoval profesor Rudolf Kukač. V roce 1926 se Ústav statiky stavebních konstrukcí a železobetonových a železných staveb pozemních na VŠIS rozdělil a profesor Bechyně vytvořil samostatný ústav (katedru) - Ústav stavitelství mostů kamenných a betonových a konstrukcí železobetonových.

Během druhé světové války bylo České vysoké učení technické stejně jako ostatní vysoké školy v Českých zemích uzavřeno.

V poválečných letech prošlo České vysoké učení technické dalšími významnými organizačními změnami. Vysoká škola inženýrského stavitelství byla přejmenována na Fakultu inženýrského stavitelství (FIS) a Vysoká škola pozemního stavitelství na Fakultu architektury a pozemního stavitelství (FAPS), jednotlivé ústavy byly přejmenovány na katedry. Na směru inženýrského stavitelství působili v té době jako vedoucí Katedry stavitelství mostů kamenných a betonových a konstrukcí železobetonových profesoři Stanislav Bechyně, Bedřich Hacar, po krátkou dobu též Stanislav Smitka. Na směru pozemního stavitelství působil, na Katedře stavební mechaniky a železobetonových konstrukcí, profesor Rudolf Kukač. Dalším významným představitelem výzkumu v oblasti betonových konstrukcí působící na Českém vysokém učení technickém v této době byl Konrád Hruban, považovaný za zakladatele moderního navrhování betonových konstrukcí.

V roce 1960 vznikla sloučením Fakulty inženýrského stavitelství a Fakulty architektury a pozemního stavitelství Fakulta stavební. Sloučením jednotlivých kateder zabývajících se výzkumem a výukou betonových staveb vznikla Katedra betonových konstrukcí a mostů a jejím vedoucím se stal docent Jan Paul. Na katedře pak postupně působili jako vedoucí profesor Antonín Jílek, profesor Jiří Klimeš a profesor Lubor Janda. Katedra navázala a dále rozvíjela práci obou původních kateder. Mimo jiné zpracovávala typizaci předpjatých železničních nosníků, podílela se na přesunu kostela v Mostě a získala ocenění za návrh televizního vysílače na Bukové hoře. Na poli experimentálního výzkumu katedra úzce spolupracovala s jinými výzkumnými ústavy a projektovými kancelářemi, např. od 70.let na vývoji vláknobetonu s VÚPS, dále s firmou Pragoprojekt na vývoji softwaru TM18, atd.

Po roce 1989 katedra rozvíjí spolupráci se „západními“ zahraničními universitami, např. s University of Cardiff na poli výzkumu zatížitelnosti klenbových konstrukcí nebo s polytechnikou ve Varšavě na poli výzkumu dotvarování betonu. S rozvojem výpočetní techniky se na katedře rozvíjí i modelování betonových konstrukcí (program Lomenice profesora Křístka, spolupráce na vývoji programového balíku FEAT) a výzkum materiálových modelů betonu. Katedru v této době vedl profesor Tomáš Vaněk a po něm profesor Vladimír Křístek. V roce 2006 byla Katedra betonových konstrukcí a mostů přejmenována na Katedru betonových a zděných konstrukcí. Vedoucí katedry je v současnosti profesorka Alena Kohoutková.