Charakteristika katedry betonových a zděných konstrukcí
Katedra zajišťuje výuku v oboru betonových a zděných konstrukcí bytových, občanských, průmyslových a inženýrských staveb a silničních a železničních mostů v bakalářských a magisterských programech. Katedra klade důraz na výuku v doktorských studijních programech a také připravuje kurzy celoživotního vzdělávání.
Pracovníci katedry se zabývají teoretickým a experimentálním výzkumem v oblasti ověřování chování betonových a zděných konstrukcí, výzkumem kompozitních materiálů na bázi cementu, vláknobetonů, vlastností betonu v raném stádiu, vyztuženého zdiva a předpjatých betonových konstrukcí, navrhování na účinky požáru a aplikacemi výsledků výzkumu v metodách praktického navrhování. Laboratoř katedry slouží pro potřeby výuky a vědeckovýzkumných úkolů a k řešení konkrétních zadání pro praxi.
Důležitou součástí činnosti katedry je i zpracování znaleckých posudků a expertiz.
Vedení katedry
Vedoucí katedry
doc. Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D.
Tajemník a zástupce vedoucího katedry
doc. Ing. Iva Broukalová, Ph.D.
Sekretářka
Historie katedry
Betonové konstrukce a mosty mají na Českém vysokém učení technickém (založeném roku 1707) dlouholetou tradici. Počátky výuky betonových konstrukcí v Českých zemích spadají do počátku minulého století.
V roce 1909 byl František Klokner (1872 - 1960), tehdy profesor průmyslové školy v Plzni, jmenován profesorem statiky stavebních konstrukcí, staveb ze železového betonu a železových staveb pozemních na c.k. České vysoké škole Technické v Praze. Profesor Klokner správně rozpoznal, že výzkum v oboru železobetonových konstrukcí nelze zakládat jen na teoretických úvahách nýbrž, že je nutné tyto úvahy doplnit experimentálním výzkumem a zkouškami. Proto v roce 1920 založil Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (dnešní Kloknerův ústav ČVUT v Praze). Ten byl v své době jeden z největších a nejlépe vybavených ústavů tohoto druhu ve střední Evropě. Profesor Klokner je proto právem považován nejen za zakladatele české betonářské školy, ale i za zakladatele českého zkušebnictví a experimentální měření v oboru stavebních hmot a konstrukcí.
Po první světové válce, v roce 1920, došlo ve škole k organizačním změnám. Škola dostala dodnes užívaný název České vysoké učení technické a zahrnovala sedm fakult. Problematika betonových konstrukcí a mostů byla v té době vyučována jednak na Vysoké škole inženýrského stavitelství (VŠIS), kde se jí, na Ústavu statiky stavebních konstrukcí a železobetonových a železných staveb pozemních, zabývali profesoři František Klokner, Stanislav Bechyně a Bedřich Hacar, a jednak na Vysoké škole pozemního stavitelství (VŠPS), kde ji, na Ústavu stavební mechaniky a železobetonových konstrukcí, vyučoval profesor Rudolf Kukač. V roce 1926 se Ústav statiky stavebních konstrukcí a železobetonových a železných staveb pozemních na VŠIS rozdělil a profesor Bechyně vytvořil samostatný ústav (katedru) - Ústav stavitelství mostů kamenných a betonových a konstrukcí železobetonových.
Během druhé světové války bylo České vysoké učení technické stejně jako ostatní vysoké školy v Českých zemích uzavřeno.
V poválečných letech prošlo České vysoké učení technické dalšími významnými organizačními změnami. Vysoká škola inženýrského stavitelství byla přejmenována na Fakultu inženýrského stavitelství (FIS) a Vysoká škola pozemního stavitelství na Fakultu architektury a pozemního stavitelství (FAPS), jednotlivé ústavy byly přejmenovány na katedry. Na směru inženýrského stavitelství působili v té době jako vedoucí Katedry stavitelství mostů kamenných a betonových a konstrukcí železobetonových profesoři Stanislav Bechyně, Bedřich Hacar, po krátkou dobu též Stanislav Smitka. Na směru pozemního stavitelství působil, na Katedře stavební mechaniky a železobetonových konstrukcí, profesor Rudolf Kukač. Dalším významným představitelem výzkumu v oblasti betonových konstrukcí působící na Českém vysokém učení technickém v této době byl Konrád Hruban, považovaný za zakladatele moderního navrhování betonových konstrukcí.
V roce 1960 vznikla sloučením Fakulty inženýrského stavitelství a Fakulty architektury a pozemního stavitelství Fakulta stavební. Sloučením jednotlivých kateder zabývajících se výzkumem a výukou betonových staveb vznikla Katedra betonových konstrukcí a mostů a jejím vedoucím se stal docent Jan Paul. Na katedře pak postupně působili jako vedoucí profesor Antonín Jílek, profesor Jiří Klimeš a profesor Lubor Janda. Katedra navázala a dále rozvíjela práci obou původních kateder. Mimo jiné zpracovávala typizaci předpjatých železničních nosníků, podílela se na přesunu kostela v Mostě a získala ocenění za návrh televizního vysílače na Bukové hoře. Na poli experimentálního výzkumu katedra úzce spolupracovala s jinými výzkumnými ústavy a projektovými kancelářemi, např. od 70.let na vývoji vláknobetonu s VÚPS, dále s firmou Pragoprojekt na vývoji softwaru TM18, atd.
Po roce 1989 katedra rozvíjí spolupráci se „západními“ zahraničními universitami, např. s University of Cardiff na poli výzkumu zatížitelnosti klenbových konstrukcí nebo s polytechnikou ve Varšavě na poli výzkumu dotvarování betonu. S rozvojem výpočetní techniky se na katedře rozvíjí i modelování betonových konstrukcí (program Lomenice profesora Křístka, spolupráce na vývoji programového balíku FEAT) a výzkum materiálových modelů betonu. Katedru v této době vedl profesor Tomáš Vaněk a po něm profesor Vladimír Křístek. V roce 2006 byla Katedra betonových konstrukcí a mostů přejmenována na Katedru betonových a zděných konstrukcí. Vedoucí katedry je v současnosti docent Lukáš Vráblík.